Míšeňský porcelán

Míšeňský porcelán neboli hovorově Míšeň bývá často označován jako Rolls Royce mezi porcelánem. Má své sběratele a příznivce po celém světě, v Německu, USA, Japonsku i Jižní Americe a tento fakt nahrává tomu že jeho cena neklesá. Míšeň patří právem mezi dražší porcelán ale pokud nehledáte jen krásný doplněk pro Váš domov jedná se zároveň i o dobrou dlouhodobou investici.

Porcelán který se začal dovážet z daleké Číny se stal velmi oblíbeným a to především u panovnických dvorů

Porcelán dovážen s daleké Číny vyvolal velký zájem a to především u panovnických dvorů a byly vznášeny požadavky na alchymisty aby takový produkt vyvinuli. Bylo učiněno mnoho pokusů, například v Itálii již kolem roku 1540 ale výrobky se podobaly víc porézním fajánsům nežli porcelánu. Francie se také pokoušela a výsledkem byl vynález fritového porcelánu. Následovala Anglie s měkkým kostním porcelánem a řada dalších zemí s pokusy které končili jako pseudoporcelán nebo v lepším případě jako měkký porcelán.

Historie tvrdého evropského porcelánu začíná tedy počátkem 18. století. Saský kurfiřt a polský král August Silný měl tajného radu Ehrenfrieda Walthera von Tschirnhause.

Tschirnhaus byl významný vědec, pravděpodobně ze starého hraběcího rodu z Čech který se mimo jiné pokoušel o výrobu porcelánu. Na žádost Tschirnhause nechal August Silný zřídit novou velkou laboratoř a přidělil mu několik pomocníků. Mezi tyto pomocníky patří i Johann Friedrich Böttger, lékárenský pomocník a alchymista kterého dá August Silný uvěznit v roce 1701.

Výsledky spolupráce Tschirnhause a Böttgera nenechávají na sebe dlouho čekat. Böttger nejdříve vynalezl roku 1707 recepturu na výrobu jemné kameniny které se začalo říkat „červený“, „jaspisový“ nebo „železný porcelán“. Rok 1708 přináší podstatný pokrok v práci díky dodávce obzvláště vhodné zásilky minerálů, a to kaolín že Schneebergua alabastr jako tavicí přísada. August Silný jmenuje Tschirnhause ředitelem nové míšeňské manufaktury. Tschirnhaus

Tschirnhaus zemřel 11. října 1708 na červenou úplavici a připravil se tak o slávu a uznání plynoucí z rozluštění tajemství výroby bílého zlata – porcelánu. Tři dny po smrti tohoto vědce nahlásil Böttger do protokolu o vloupání do jeho domu že byl odcizen malý porcelánový pohár zhotovený Tschirnhausem. Tato zpráva je důležitá v tom že se jedná o svědectví samotného Böttgera že se jedná o pravý Tschirnhausův porcelánový výrobek. Do Drážďan se dostavil Melchior Steinbrück který měl za úkol prověřit pozůstalost po Tschirnhausovi a zde se mu také dostaly do rukou tajné recepty na výrobu porcelánu. 12 března roku 1709 sepsal Steinbrück soupis Tschirnhausovy pozůstalosti a následně se setkal s Böttgerem který poté náhle 28. března 1709 oznámil králi vynález porcelánu. Již 23 ledna 1710 došlo k založení Královské porcelánové manufaktury v pevnosti Albrechtsburg v Míšni. Dnes je za objevitele složení tvrdého porcelánu v Evropě považován Böttger ale domnívám se že na odhalení tajemství bílého zlata měl nemalý podíl i Tschirnaus.

Manufaktura pracovala pod vedením Böttgera až do jeho smrti v roce 1719 a produkovala jak kameninu to porcelán pod vlivem východoasijských vzorů. Kvalita porcelánu se každý rok zlepšovala ale porcelán byl stále slabě nažloutlý.

Období které následovalo bývá označované za Höroldtovo období 1720 – 1735

Johann Gregorius Höroldt byl malíř miniatur a smaltu který před svým příchodem do Míšně působil ve Vídní v manufaktuře na výrobu porcelánu. Až v Míšni se ale prosadil a udělal kariéru. Stal se zde dvorním malířem a v roce 1731 ředitelem manufaktury. Rozvinul specifické malířství chinoiserie a indiánské květy, následně uvedl dekor evropské krajiny, přístavní a bojové scény, naturalistické ptáky a tzv. „německé květiny“. Rozvíjel a prosazoval nové tvary které již nenapodobovaly tradiční kovové nádoby ale byly adekvátní pro porcelán. Velkým přínosem se stalo vyvinutí nových barev na glazuru kterých do této doby bylo jen pět. Do roku 1731 vyvinul Höroldt paletu 16 barev.

Porcelánovou plastiku kterou tolik proslavila Míšeň začal modelovat až Johann Joachim Kändler, syn saského faráře který se vyučil sochařem a v roce 1731 byl zaměstnán jako modelér. Tento krok změnil trvale výrobu porcelánu. Jeho rané dílo provází motivy se světa zvířat známé pro svou přirozenost a eleganci. Za zmínku stojí Labutí servis který vznikl v letech 1737 – 1741 na objednávku hraběte von Brühla a je dnes považován za hlavní dílo barokního porcelánového umění.

V pozdější době se Kändler zaměřil na dvorský život a na divadelní formu commedie dell´arte. Vzniklo tak velké množství figurek a doplňků v duchu pastýřské romantiky rokoka a commedie dell´arte. Mezi nejznámější patří zcela jistě Opičí kapela z roku 1753. Z této doby pochází i mnoho známých servisů například „Žlutý lev“, „Létající pes“, „Dračí servis“ který se vyrábí dodnes. Tento servis s červeným dekorem draků a dvou zápasících kohoutů byl zhotoven pro Augusta Silného v roce 1730 podle japonské předlohy. V polovině 19. století se továrna vrátila ke starým formám a začala znovu vyrábět tento servis v několika barvách – zelená, žlutá, modrá, fialová, černá i vícebarevná. Jediná původní červená barva byla až do roku 1918 vyhrazena jen pro saský dvůr.

Kolem roku 1740 vznikl i tzv. „cibulový vzor“ teprve tehdy se podařilo najít podglazurní modř která měla pokaždé stejnou intenzitu. I tehdy byl čínský vzor poevropštěn a vzor zprvu pečlivě do detailů prováděný se stálým opakováním víc zjednodušoval a zkresloval až nakonec z nerozvinutého poupěte pivoňky, královnou mezi Čínskými květinami vzniklo něco co se podobá cibuli.

V druhé polovině minulého století vznikly vedle klasických tvarů v Míšni nové prvky ve vývoji tvarů i dekorů jako je například soubor nazvaný Neuer Ausschnit od I.Zepnera a a P. Stranga který vychází z historických předloh Kaendlera. V dnešní době působí v Míšeňské manufaktuře výtvarníci zvučných jmen jako je Christian Schlöppler, Jörg Danielczyk, Sabine Wachs a další.